OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Největší změnou od posledního alba LITURGY je to, že jejich principál Hunter Hunt-Hendrix už není muž, ale žena. Koho to překvapuje? Mě ne. Její hudba jde stále dál cestou, kterou definovala poslední deska „H.A.Q.Q.“. Jen je možná ještě šílenější. Hunter Hunt-Hendrix to šílenství ale drží pevně ve svých rukou. Kapela stále více zabředává do trendů moderní vážné hudby, kterou tlačí nekompromisně ke zdi metalovým tlakem.
„Origin Of The Alimonies“ je jednou z těch desek, které nelze poslouchat po písničkách. Písničky tu nedávají smysl, album je zapotřebí poslouchat jako celek. Je to příběh. Jen málokterá deska v rámci metalu má tak bohatou instrumentaci v nemetalových nástrojích. Ta šíře, s jakou tu HHH pracuje se smyčci, žesti a třeba i harfou, nemá srovnání u jiných kapel. Oproti „H.A.Q.Q.“ se zlehka posunuje poměr mezi vyloženě metalovými pasážemi a košatou orchestrací v neprospěch metalu. Ale vůbec mi to nevadí. Naopak. LITURGY dokázali napsat hudební story, jaké tu nemá obdoby. S tím, že všechny ty housele, violy a trumpety nemají jen charakter exotického dochucovadla. Plnohodnotně se podílí na stavbě skladeb a v mnoha ohledech tvoří jejich páteř.
I přes rozpínající se prostor pro nemetalové elementy tu z mnoha temných koutů cení zuby ostré blackmetalové riffy, které budou naprosto nepřijatelné pro ty posluchače, co nikdy nepřišli do kontaktu s extrémní kytarovou hudbou. V mnoha ohledech jsou tak LITURGY postupem času drzejší a drzejší. Metalového fanouška táhnou ke klasickým newyorkským instrumentalistům, utrženým ze řetězu, jako například Eve Essex, a příznivce alternativní vážné hudby trýzní vyvoláváním metalových démonů. Co má být smyslem? Aby posluchač ztratil orientaci a ztratil se v labyrintu netradičních hudebních postupů? Možná. A musím dodat, že já tu bloudím opravdu rád.
Hunter Hunt-Hendrix se nikdy do metalového šuplíku úplně nevešla. S tím jak u ní přicházejí skladatelské zkušenosti je stále ambicióznější a ambicióznější. A to jak ve formě hudební stránky, tak v obsahu filozofických témat, které zpracovává.
Po prvních albech se o LITURGY mluvilo jako o nadějné kapele. V rámci black metalu dostatečně úderné a nesmlouvané, výborně technicky vybavené a také neokoukané v tom, jak se pokouší žánr dekontruovat. Ta neokoukanost v dnešní době dosáhla zcela jiných rozměrů, ale vlastně tu byla vždy. Doteď si pamatuji, jak jsem s otevřenou hubou poprvé slyšel skladbu „Generation“ z alba „Aesthethica“. Cože? Black metal koketuje s mathrockem? Tohle že se opravdu děje? Od té doby se ale LITURGY posunuli mnohem dál. Neznám druhou kapelu jako jsou oni. Před dvaceti lety jsme se tu smáli lidem, kteří mluvili o spojení moderní vážné hudby a metalu. Tenkrát to bylo fakt vtipné, protože mluvili o NIGHTWISH. Tady to spojení ale sedí jak prdel na hrnec.
Oproti zlým jazykům, kteří za tím čmuchají přílišnou hipsteřinu, tu já zřím velký skladatelský talent. Jen málokterý (?) metal dokáže kolem sebe stavět košaté orchestrální party, které dávají smysl. Další zářez New Yorčanů je mnohem orchestrálnější, soundtrackovější a baví mě více než předchůdce.
8 / 10
Hunter Hunt-Hendrix
- vocals, guitar, production
Bernard Gann
- guitar
Tia Vincent-Clark
- bass
Leo Didkovsky
- drums
Eve Essex
- flutes, saxophone
Nate Wooley
- trumpet
Josh Modney
- violin
Carrie Frey
- viola
Caleigh Drane
- cello
James Ilgenfritz
- double bass
Eric Wubbels
- piano, organ
Marilu Donovan
- harp
1. The Separation of HAQQ from HAEL
2. OIOION's Birth
3. Lonely OIOION
4. The Fall of SIHEYMN
5. SIHEYMN's Lament
6. Apparition of the Eternal Church
7. The Armistice
93696 (2023)
Origin Of The Alimonies (2020)
H.A.Q.Q. (2019)
The Ark Work (2015)
Aesthethica (2011)
Renihilation (2009)
Immortal Life (EP) (2008)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.